Tři nejčastější chyby, kterých se rodiče i učitelé dopouštějí na dětech při výuce angličtiny

Matka, a ještě k tomu učitelka angličtiny. Tak to jsem já, Pavla Štanclová. A už přes dvacet let pozoruju, jak kdo zápasí s angličtinou. Všichni ji chceme umět. Někomu se to povede, někomu ne. Zodpovědní a cílevědomí rodiče berou iniciativu do svých rukou a nečekají, až jim dítě začne v angličtině vzdělávat systém. I já jsem byla jedním z nich… Všimla jsem si, že se na dětech dopouštíme těchto tří chyb:

 Chyba č. 1  Nutíme mluvit

Začneme mluvit na dítě anglicky, ale ono nereaguje. „Řekni I’m from the Czech Republic!”

Dítě nemluví a vůbec na angličtinu nereaguje. Je to proto, že je nepřirozené hned mluvit. Ještě tak něco zopakovat, ale ne odpovídat, reagovat.

Jak jsme se naučili mluvit česky? Nejprve jsme dlouho (už v maminčině břiše) poslouchali češtinu. Pak jsme začali dělat, co se po nás chtělo, např. pápá, Tákhle veliká … Později jsme začali říkat jedno slovo: Ham, mama, tata. A hooodně dlouho poté jsme začali číst a psát.

I při výuce cizího jazyka je třeba dodržovat tento postup:

  1. Slyším
  2. Dělám
  3. Mluvím
  4. Čtu
  5. Píšu

Takže jak začít? Obklopit dítě angličtinou, pouštět písničky a pohádky (1. Slyším),  pak dávat jednoduché pokyny, např. Jump, come here, throw it in the bin, Can you pass me the salt, please? (2. Dělám). Fáze 3 (Mluvím) přijde sama. Opravdu. Kdysi už jsem byla zoufalá ze své pětileté žačky, která po půl roce angličtiny, kdy ostatní děti ve skupině v klidu odpovídaly na mé otázky, ona ty otázky pořád opakovala. Obě jsme vydržely a jednoho dne mě dohnala k slzám, když mi na mou otázku nádhernou angličtinou, plynule odpověděla.

Hlavně nespěchat, přijde to samo. Moje dcera angličtinu nenáviděla ze školy, doma se pořád mluvilo o tom, jak je třeba anglicky umět… a pak jednou, v jejích 10 letech, zaznělo: „Mamí, pojď se mnou mluvit anglicky!!!“

Chyba č. 2 Nemáme dobrý důvod

„No ták, řekni to anglicky!“   – A próč?“

Proč by se mělo dítě bavit anglicky s maminkou, když se s ní může bavit česky?  Nejdřív musí mít důvod, pak přijde zvyk. Třeba v tomhle koutu se mluví anglicky. Nebo tuhle hru hrajeme anglicky. Nebo tahle teta mluví anglicky. Jak najít důvod? TPR …. Nemluvit, dělat.

Můj syn jako tříletý nechápal, proč se ho Holy (Američanka) zase ptá, jakou barvu má ten polštář. Vždyť už jí to jednou říkal! Ona to prostě chtěla zopakovat a upevnit, ale to dítě nechápe. Holy mu  mohla třeba  nabídnout gumové medvídky a zeptat se: „Red or green?“

Chyba č. 3 Překládáme

„Jak se řekne koníček?“ „Jakou to má barvu? Ne, červenou, red!“

Ne, překládání se asi úplně vyhnout nedá, ale na začátku, když se se řeší hmatatelné, jednoznačné výrazy, je to na škodu. Jen ať dítě začne angličtinu chápat jako samostatný systém, nezávislý na rodném jazyce. Aspoň tak můžeme udělat něco v boji s Czenglish.

„Look at the picture. What is it?“ ……. nereaguje? Tak pomůžeme … “ Is it a dog or a horse?“

Moje děti milovaly povídání nad obrázky přeplněnými věcmi a postavičkami, které něco dělaly. Já jsem jim dávala úkoly, co mají hledat a ukázat na to. „Show me a horse.“ „Is there a dog?“ Show me a house“. Tím se pasivně naučily některá slovíčka. Potom zkoušely ony mě, jak rychle něco najdu já. A tak už aktivně říkaly: „horse“, „dog“, „house“.

Napadá Vás ještě něco, čeho bychom se měli vyvarovat? Napište to, prosím, do komentářů.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů